8 zlatých reakcí na coming out

Vždycky, když se mě někdo zeptá na coming outy, odpovídám, že jsou zábavný. Vážně. Když se dostanete přes ten první, začnou vás vlastně tak trochu bavit. Můžete při nich totiž pozorovat lidi, zaznamenávat si do vaší mentální tabulky, kdo jak zareagoval. Dělat sociologický průzkum napříč věkovými kategoriemi. Sdílet coming outové story s partnerem či partnerkou a bavit se u toho (já vím, to není pěkné, ale někdy vás coming out tak rozmrzí, že je nejlepší se mu zasmát). A nakonec to všechno hodit za hlavu, protože coming out je jen první krok a většina přátelství na něm, díky bohu, neztroskotá, snad právě naopak.* 

Reakce první: Popření

lesba_s_takovym_telem

První z reakcí je takový evergreen, se kterým se každý minimálně jednou setká. Řeknete, že jste queer, člověk naproti vám zamrká, a pak s vámi mluví dál, jako byste nic neřekli. Komunikace s člověkem, který odmítá (ať už z jakéhokoliv důvodu) vaši sexualitu uznat (či si ji přiznat), vypadá následovně:

– „Tady by byl váš pokoj. Klasický studentský pokoj, dvě postele, dva stoly, dvě skříně, dvě židle. A ty postele jde samozřejmě oddělit. Před vámi tady bydlel pár, tak si je dali k sobě. Tak to bychom pak vyřešili.“

– „To nebude potřeba. My jsme taky pár.“

– „Prosím?“

– „Že spolu chodíme, takže ty postele můžete nechat u sebe.“

– „No. Takže, jak jsem říkala, dvě židle, dva stoly. Ty postele dáme od sebe. Taky koš. Viděly jste výhled z okna? Je do zahrady.“

– „Ty postele vážně můžou zůstat, jak jsou.“

– „To se pak domluvíme. Ale oni vám to klidně přestěhují, jak to bylo původně. To byla jedna postel tady u stěny a druhá támhle.“

Nebo jste třeba na pivu s kamarádem a konečně se odvážíte mu tu novinu sdělit a on se na vás podnapile podívá a řekne vám: „S takovou postavou? Ty nemůžeš být lesba“. A pak si dáte další pivo a víc se o tom nebavíte. A nebo, to je moje srdcovka, jdete ruku v ruce s přítelkyní a naproti vám jde vaše kamarádka, minete se, pozdravíte se, další týden jdete na kafe a kamarádka se vás zeptá, co vy a chlapi, jestli je někdo na obzoru. Tak jí slušně odpovíte, že ne, a dál se o tom nebavíte. Vážně, lidi, když vidíte svou kamarádku s jinou ženou jít za ruku a vám ani vaší kamarádce není patnáct a vy si nemůžete vybavit, jestli jste ji někdy vůbec viděli jít za ruku s chlapem, tak se jí alespoň neptejte, co chlapi.

Reakce druhá: Smích

Sedíte na kávě s kamarádkou, ona vám nadšeně vykládá o Romulovi z Itálie, se kterým začala chodit, když byla na podzim na stáži, rozplývá se o něm dobrých dvacet minut, a pak vám řekne, že to je hrůza, že to je její první chlap a že jí je už pětadvacet a že její první chlap je cizinec. Dožaduje se samozřejmě účastného „to je teda hrůza, proč sis nenašla Čecha!,“ ale z vás vyleze „no, tak můj první chlap byla ženská, co naděláš,“ načež se na vás kamarádka šokovaně podívá, otevře a zavře pusu jako ryba na suchu, a pak se začne nezřízeně řehtat na celé kolo. Vy zatím lžičkou lovíte na dně čaje kus citrónu a čekáte, kdy ji záchvat přejde. Nakonec se uklidní, podívá se na vás a zařve „Ježišmarja, já jsem tě ztrapnila, promiň!!“ a dál se o tom, samozřejmě, nebavíte. Smích je vůbec oblíbená reakce. Zažila už jsem hysterický smích, škytavý smích, bublavý smích, smích se slzami v očích, a tak bych mohla pokračovat. Snažila jsem se přijít na kloub tomu, co vede lidi k takové reakci (pokud teda zrovna nejsem aspoň trochu vtipná, což se mi občas přece jen povede, viz předchozí historka) a jediné, co mě napadlo, bylo, že na šokující zprávu se takovým lidem asi nejlíp reaguje smíchem, takže jde vlastně o takový obranný mechanismus („zasměju se, třeba mě mezitím napadne adekvátní reakce“).

Reakce třetí: Sdílení tajemství

Tahle reakce je naprosto famózní už jen proto, že někdy ji dovedete odhadnout předem a umíte ji tak využít ve svůj prospěch. Tak kupříkladu: máte kamaráda, který vám od jisté chvíle odmítá vykládat o svém osobním životě (tak nějak nevíte, co se stalo, ale stalo). Vy sice víte, že chodí s Marií a víte, co Marie studuje a kde bydlí a kolik jí je let a že ráda nosí šaty, protože nejste debil a umíte si pospojovat tečky, ale kamarád si myslí, že je děsně tajemnej a vy o něm nic nevíte. A protože chcete, aby debata o partnerech konečně přestala být tabu, na jednom extrémně nudném víně, kdy už potřetí probíráte film Počátek, mu sdělíte, že chodíte se ženou. Kamarád se na vás vděčně podívá, a pak vydechne: „Já-zas-chodím-s-Marií.“ Tak, tradá, tajemství jsou venku. Vtip je samozřejmě v tom, že vy mu nesdělujete žádné tajemství (jste otevřeně gay, akorát s kamarádem na to nějak nikdy nepřišla řeč, nebo jste se dlouho neviděli), ale on si myslí, že mu tajemství sdělujete, a proto vám na oplátku taky sdělí tajemství. Je to vlastně taková pěkná, psychologická hra, na konci které se vy i váš kamarád/ka cítíte jako vítězové.

Reakce čtvrtá: Přikývnutí

„A s kým ty teď vlastně jsi?“

„Víš, Marti, já teď chodím se ženou.“

„Aha. To je-to je- je to fajn? Jsi šťastná?“

„Jsem.“

„Tak to je fajn.“

„To je.“

„Tak se uvidíme v úterý?“

„Jasně.“

„Tak zatím.“

Přikývnutí je taková ta jemná, rozpačitá reakce někoho, kdo to nečekal a koho jste zaskočili. Takový člověk se cítí být v úzkých, ale umí z toho vybruslit celkem bravurně jednou hezkou otázkou, na kterou mu odpovíte, a pro tuhle chvíli debatu uzavřete. Pokud jde o dobrého kamaráda/dobrou kamarádku, po nějakém čase se k vašemu osobnímu životu vrátí (až si to v hlavě trochu srovná).

Reakce pátá: Rebelové všech zemí, spojte se!

Tenhle typ člověka vaše „tohle je moje partnerka“ nebo „promiň, já ty kalhoty pro svýho chlapa nechci, nemám chlapa, ale ženskou“ pochopí úplně špatně. Většinou tak, že jste rebel nebo rebelka, který/á kašle na společenská tabu a jde proti proudu (a ve skutečnosti jste samozřejmě heterosexuální). Typická reakce tak vypadá asi takhle: „Ty seš se ženskou?! Já jsem jednou ženskou políbila!!“ (samozřejmě šeptem, protože ačkoliv vy jste otevřeně nonkonformní, oni jsou nonkonformní pouze před lidmi, kteří takovou věc chápou a neodsoudí je). Samozřejmě byste mohli namítnout, že jde o sdělování tajemství, ovšem vzhledem k tomu, že člověk na pozici rebela se cítí být stejný jako vy, jde spíš o sdílení společného tajemství, než o výměnu dvou rozdílných tajemství (alespoň z jeho pozice). A protože všichni víme, že políbit po deseti pivech stejné pohlaví není to samé jako být čtyři roky ve vztahu s člověkem stejného pohlaví, no, tak tahle reakce prostě moc nepotěší.

Reakce šestá: Normálka

Zcela normální reakce spočívá v tom, že člověk informaci o tom, že jste gay, vezme („jo? no vidíš“), a dál většinou nemá potřebu to rozebírat. Bohužel, často to dojde tak daleko, že takový člověk nemá potřebu se vás vůbec zeptat na to, jaké to pro vás je. Takže, když si dovolíte říct, že třeba plánovat dovolenou v Egyptě není úplně zábava, protože se ke svému partnerovi nemůžete otevřeně mít, jsou strašně překvapení a celé to vlastně nechápou, protože oni jsou tak liberální, že svět kolem nich přece nemůže mít s vaší sexualitou taky žádný problém. Jinými slovy: normální reakce spočívá v tom, že jste zařazeni mezi normální lidi (neexistuje rozdělení heteronormativní většina a homosexuální menšina), což je na jednu stranu báječné (žádný smích ani „já sem dala pusu holce ve třetí třídě! na tvář!“) a na stranu druhou to tak trochu popírá vaši identitu (protože vaše zážitky s okolím jsou přece úplně normální a nemůžou se nijak lišit od těch, co zažívají heterosexuální páry), takže v debatách o vztazích narážíte na ty jemné detaily jako „na ulici na nás pokřikují, že jsme lesbičky“ a „v hotelu nám nechtěli dát manželskou postel,“ což jsou věci pro člověka s normální reakcí naprosto nepochopitelné. Výhodou je, že člověku s normální reakcí o takových věcech můžete říct, a tím mu trochu rozšířit obzory (aneb: ano, homosexuálové a heterosexuálové jsou stejní, bohužel se k nim celý svět stejně nechová).

Reakce sedmá: Nadšení

cropped-jupi_lesba.png

„Ježišmarjatyjsilesba?! To je super!! Moje ségra je lesba!!! Máš přítelkyni?! Moje ségra nemá přítelkyni! Ježišmarja, já jsem vždycky chtěla poznat další lesbu!!“

a nebo

„Ty jsi lesba?! A nemáš nějaké nezadané… kamarádky? Já si nejsem jistá, jestli taky nejsem lesba a chtěla bych to zjistit a nic jinýho mě nenapadá, chápeš, než to zkusit.“

Tady jsme se dostali na území duhových vlaječek a duhových dortů a triček a rtěnek. Tyhle lidi jsou nadšení, že vás můžou zakomponovat do svého života jako dalšího (nebo prvního) gay člověka, kterého kdy poznali. Do té doby, než jste se objevili v jejich životě, totiž gay lidi znali jenom z televize nebo z filmu. Vědí toho o vás už tolik a tolikrát snili o tom, že vás poznají, ale vy jste se chovali jako vzácný pokémon a oni ne a ne vás chytit! Teď, teď konečně nastává ta chvíle, kdy jste se ocitli v jejich pokéballu a oni se na vás budou čas od času chodit dívat a pročešou vám hřívu a buď vám někoho dohodí, nebo vy dohodíte někoho jim, protože oni chtějí experimentovat. Nebo si váš budoucí vztah takhle alespoň představují (a je jen na vás, jestli jim jejich duhovou představu rozbijete, nebo ne).

Reakce osmá: Ideální

A jako všude na světě, ideální reakce je taková, která téměř neexistuje (když už mluvíme o těch vzácných pokémonech… tahle reakce je takový Mewtwo všech coming out reakcí). Ideální reakce by totiž byla taková, ve které by se člověk naproti vám nad vaší sexualitou nijak nepohoršil, ale ani nepropadl přehnanému nadšení, prostě by ji vzal jako fakt. Zároveň by ale chápal, že váš život je, bohužel (a zároveň bohudík), trochu jiný než život heteráků. Že třeba chodíte na Prague Pride a sledujete LGBTQ+ zprávy a jste tak trochu (nebo hodně) aktivisti a někdy se setkáte s negativní reakcí a nemůžete odjet do Egypta a tam se po pláži procházet ruku v ruce při západu slunce. Jenomže ideální reakci většinou (existují výjimky) nemůžete chtít po někom, kdo je součástí většiny a o životě menšin čte maximálně na internetu (a ještě dost pochybné články), nebo je (a jejich zážitky) vidí nesprávně vykreslené v TV či ve filmu. A tak vám nezbude, než se smířit s tím, že Mewtwoa potkáte za život třeba jen jednou a že zbylí kamarádi budou překvapení a zhrození, kdykoliv jim řeknete historku o hotelu a (ne)manželské posteli. Ale to nevadí. Ještě totiž existuje gay komunita, a tam se to Mewtwoama jen hemží.

*Výše popsané typy reakcí na coming out se sice zakládají na skutečnosti, ale se skutečnými lidmi mají pramálo společného. Jinými slovy, pokud máte pocit, že se v nějakém příběhu vidíte, nezoufejte, s největší pravděpodobností nepopisuji vás.

6 komentářů: „8 zlatých reakcí na coming out

  1. Opět skvělej článek. Pokaždé se těším na další. :D
    Zas je ale fajn, že reakce lidí nejsou vyloženě nenávistné.
    Sama můžu potvrdit, že některé coming outy (netýkající se zrovna sex. orientace) můžou být vyloženě zlé a útočné.
    Když po dvacáté nabídce odmítneš dát si latte a dort/chlebíček v kavárně a nakonec teda vyklopíš, že v tom je vejce/mlíko/sýr/slanina, které nejíš, lidi jsou schopný tě seřvat, že jim to vnucuješ a přejou ti brzkou smrt způsobenou nedostatkem bílkovin. -_-

    • Lidi jsou idioti. Co kdo jí je každého věc, stejně jako to, s kým spí. A když mám jiný názor, tak si o tom můžu s tím člověkem pokecat, ale to je tak všechno, no né? Takže příště si tu sýrovo-mléčno-slaninovou radost objednej, a pak jim to po stylu grotesky plácni do obličeje a odejdi. Nevím, kde se teď vzala ta nenávist vůči veganství a vegetariánství… asi že to Čechy, co se přecpávají masem, znervózňuje, že jde žít i bez masa a míchaných vajec k snídani, obědu i večeři.

      Tak, a teď když jsem se vyzuřila: díky za komentář :)

  2. No jo, coming-outy. Já abych si k nim připravovala prezentaci s názvem Asexualita 101.
    U mně to bývá č. 1 a č. 2, skutečně rozumných reakcí bylo jako šafránu.
    Takže teď už prakticky „nevycházím“.
    Občas mám u některých lidí pocit, že queer kamarády berou jako nějaký nutný životní doplněk k tomu, aby se mohli cítit cool a to jejich nadšení pak pramení z toho.
    Teď jsi se s články nějak rozjela, vůbec si nestěžuju ;)

    • Jo, o asexualitě lidi většinou nic neví (to je na článek, *wink wink,* lidi je pořád potřeba vzdělávat), ale že teda mají zrovna tyhle dvě reakce, to mě mrzí. Do budoucna přeju nějaké ty normální a alespoň přikývnutí, když už nic jiného (to se dá aspoň formovat). A pak tady máš nás, queer lidi, což taky není k zahození :)

      A ano, přesně chápu tvé pocity, je to totiž podobná rarita jako když je někdo v mezirasovém vztahu. Lidi se cítí cool, protože znají někoho, kdo chodí s Afričanem/kdo je na stejné pohlaví/kdo k životu nepotřebuje sex. Mají to jako atrakci. Ale, díkybohu, ne všichni jsou takoví.

      (uvidíme, jak to s články bude dál, teď mám nějakou světlou, bloggerskou chvilku :)))

  3. Nevím, jak jsem na ‚coming outy‘, ať už tvůj nebo jiných, reagovala já, ale doufám, že nějak relativně normálně. Jinak se přidávám k chvále za zvýšenou bloggerskou aktivitu – je fajn mít co číst. :-))

Chlupni k tomu něco!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s