0

A co děláš za dveřma ložnice ty?

celysvet

Máte kamaráda a nebo kamarádku. Jste si na 99% jistí, že jsou queer. Ale to jedno procento vám tam sakra chybí. Jste z toho na nervy. Nemůžete spát, nemůžete jíst, nedokážete mluvit o ničem jiném. Proč vám to, kruci, Karel/Alena/Pavel/Monika nechtějí říct? Co mají za problém? Co je na tom tak těžkého? Vždyť už to stejně víte. Co když jste poslední, kdo to neví „oficiálně“?! Komu všemu už to mohli říct? Vědí to o nich doma? Co na to doma říkali? Nikdy nemluví o svém osobním životě. Pche, jsou tak průhlední. To je jasný, že jsou gay, bi, prostě queer. Ale proč to sakra neřeknou nahlas?!

Máte kamaráda a nebo kamarádku. Nikdy vás ani nenapadlo pomyslet na to, že by mohli být queer. Prostě Karel. Prostě Alena. Prostě Pavel. Prostě Monika. Normální kamarádi, vždyť Alena měla Mirka a Karel chodil s Pavlínou a Monika chodila s Radkem, sice chvíli, ale chodila a určitě spolu měli i sex, a Pavel přece měl tu blondýnu, chodili spolu na dálku. A nemá náhodou Karel na facebooku, že pořád s Pavlínou chodí?! Tak na co si to hraje, když je teda gay. Alespoň jeho nejlepší kamarád to tak říkal. Říkal, že Pavlína je jen zástěrka? Proč vám o tom Karel nikdy neřekl? Co mu hrabe? Vždyť je to přece v pohodě. Ty jo, napadne vás, všechny ty hodiny tělákudo prdele, zítra spolu máme jít na plavečák, ty vole, kam se jako mám dívat? To se budem převlíkat vedle sebe?! Ale stejně – měl vám to normálně říct, vždyť proti gayům nic nemáte. Jak se jako teď k němu máte chovat, když to jakože nevíte?

Máte kamaráda a nebo kamarádku. Nikdy vás ani nenapadlo pomyslet si, že jim jednou budete muset říct, že jste queer. Že se vám líbí holky. Že se vám líbí kluci. Že je vám jedno, co má váš partner mezi nohama. Že vás sex nezajímá. Že… Díváte se na ně v kavárně a říkáte si, že dneska už jim to řeknete. Když přijde ten správný okamžik. Že na tom přece nic není. Další coming out. To bude v pohodě. Pak si vzpomenete, jak si stěžovali na obsluhu v hotelu, půl roku zpátky, „jak byla nasraná furt a pořád se po mně tak dívala, to musela být rozhodně lesbička!“ a celí se orosíte. Vypijete kafe a jdete domů. Možná jim to řeknete příště. Jenomže, když jim to řeknete, bude takový to trapný ticho. A nebo budou všechny ty dotazy. Nemáte náladu na dotazy. Nechcete vykládat, jak jste na to přišli a jaké to je a jak je to vůbec možný, když jste chodili přece s Mirkem. Chcete normální konverzaci, chcete slyšet „a s kým teď chodíš?“ a „a klape vám to?“ a „a jak dlouho spolu jste?“ a „tak mi ukaž fotku, ne?!“ a ne „a kdo z vás je chlap a kdo baba?“ a nebo „ale co Mirek? vždyť jsi chodila s chlapem?“ a nebo, ještě líp „ale jak to víš, jakože… to si věděla vždycky?“. A nechcete, aby se před vámi nervózně potili a nevěděli, kam s očima, až půjdete na plavečák. A nechcete, aby si vás hned představovali za dveřma ložnice. A nechcete, aby vás obrali na kost, a pak vás klidně nechali sedět v kavárně, úplně nahé, zírat do jídelního lístku a říkat si „tak mě zase svlíkli do naha, bylo to super.“ Nechcete, aby z vás udělali fragment nazvaný „gay“ a podle toho se k vám chovali. Nechcete, aby vás redukovali na jedno jediné slovo. A zároveň chcete, aby už to věděli, aby to věděli a chápali a vnímali a v určitou chvíli to uměli přehlížet a jindy to zase uměli vytáhnout a nechcete, aby vás to definovalo, ale přejete si, aby chápali, že vás to definuje.

Máte kamaráda a nebo kamarádku…

0

Queer a feminismus v hudbě

Papaya – moje přítelkyně – má obrovskou zálibu v (alespoň pro mě) prapodivných písních a kapelách (obvykle žánrově zařaditelných mezi synthpop, dark wave, dream pop, apod.). Navíc má ale taky ráda písně, které o něčem vypovídají – především queerově nebo feministicky. A proto za dnešní článek patří dík právě jí. Na přání udělala výběr svých oblíbených queerových a feministických písní (u feministických mrkla zběžně i na českou tvorbu), takže pokud poslední dobou tápete, co si pustit, tady máte k dispozici celý LGBTQ+ a feministicky uvědomělý playlist. 

QUEER

Hudební videoklip, který upozorňuje na všechny, kteří bojují se svou gender identitou. Píseň z alba Reflektor doslova řve do světa: existujem! A tom to celé je. Zkrátka trans lidi existují, stejně jako existují létající ryby. Není jich třeba tolik, ale pořád jsou s námi na tomhle světě, a to je prostě fakt.

Tentokrát bez klipu, zato ale se silným textem. O tom, jak se dá objevit queer identita, a že jak jednou přijdete na to, že jste queer, tak už se těžko vrátíte k heteronormativitě.

Hozier v klipu i textu kritizuje přílišnou upjatost křesťanství a následnou perzekuci gayů. Klip jde až na dřeň toho, jaké to je čelit homofobii.

Frontman skupiny The Irrepressibles Jamie zpívá o tom, jaké to je, když jsou dva muži do sebe zamilovaní. Klip i hudba se snaží postihnout, jaké to je být zamilovaný/zamilovaná do stejného pohlaví, a taky připomíná, že to prostě nejde ututlat, protože: It’s getting louder, louder, louder.

Kanadská skupina, kterou kolem sebe vytvořila Katie Stelmanis. Ta v interview řekla, že vždy chtěla hrát v queerové kapele. Austra ve svých klipech i textech reflektuje nejen niterné pocity autorů, ale také současné problémy – politiku, feminismus, queer.

Sesterské duo z Ameriky je hodně věcí jen ne standardní, a proto si vysloužily nálepku queerové kapely. Jejich hudba je ovlivněna vším možný, používají třeba i zvuky hraček a nejlíp by jejich styl šel popsat jako freak-folk. Posuďte sami.

Malý dodatek:

Papaya je sice neposlouchá, ale Placebo, v čele s frontmanem Brianem Molko, taky hýří queerovýma písničkama (a taky písničkama o drogách, ale to už sem nepatří), například „Burger Queen“ je o gay prostitutovi z Lucemburska. Brian hned na začátku hvězdné dráhy prošel coming outem, kterého ovšem později litoval, protože média, dle jeho slov, začala vyzdvihovat gay status kapely na úkor hudby. Takže Placebo samozřejmě poslouchejte kvůli hudbě a občas si vzpomeňte, že zpěvák je bisexuální, můžete z toho mít třeba dobrý pocit, protože těch bisexuálů tam venku (myslím ve světle reflektorů) moc není a dobrá bi-reprezentace je ve světě potřeba.

Podobně důležitá je i hudební skupina Garbage v čele se zpěvačkou Shirley Manson. Kapela je advokátem queer lidí už od dob svého singlu nazvaného, příznačně, „Queer“ a i nadále dává vzniknout písním, které se nebojí jít proti mainstreamu. Za všechny si připomeňme třeba „Androgyny“, ve kterém sama Shirley Manson (která o sobě mimochodem tvrdí, že nikdy neměla blízko k genderové škatulce ženy) osciluje na hranici dvou genderů zároveň.

FEMINISMUS

Od queer kapel k feministickým je to jen krůček. Feministické kapely se snaží upozornit na problémy a realitu žen, případně na nerovnosti mezi pohlavími.

Pokud máte rádi styl hudby Riot Grrrl, pak jsou Wild Flags pro vás. Portlandská rodačka Carrie Brownstein mimochodem rozhodně stojí za sledování – herečka, komička a spisovatelka, která se aktivně zapojuje do debaty o rovnosti žen a mužů.

O tom, že NE opravdu znamená NE, a o rape culture zpívá Alice Bag. Její texty i klipy jsou drsné, syrové a upřímné. Pro někoho možná až moc.

Pokud vás baví vizuálno a chytré metafory, pak si pusťte klip skupiny Indiana. Tolik vizuálních narážek na ženskou masturbaci v jednom klipu jen tak neuvidíte. Ano, i ženy jsou sexuální stvoření.

Druhý song, který boří mýtus o ženské masturbaci. V klipu máte ženy, bazén, olizování rozličných předmětů a morče. Zkrátka líné nedělní odpoledne na chatě s modelkami.

Česká tvorba

Ve vlasteneckém okénku mrknem na dvě české kapely. Obě nádherně pracují s češtinou a posluchače rozhodně nešetří. Tady nehledejte hedging, tady si poslechnete krutou pravdu.

O každoměsíční menstruaci zpívají Čokovoko. A ne, není to jak z reklam na vložky Always.

Prstoklad od piána procvičený o veverku? Čokovoko ve své písni o masturbaci nešetří metaforami.

Neplánovaně otěhotnět? To se dle Muchy nevyplácí.