Ty předchozí se nechávaly tak nějak víc zachránit princem – Disney princezny a ženské publikum

Když jsem se na jaře učila na státnice z filmové vědy, půjčila jsem si drobný sborník publikovaný na Palackého univerzitě v Olomouci nazvaný Genderové stereotypy v animované tvorbě Walta Disneyho. Inspirací pro následující text se stal poslední příspěvek zmiňovaného sborníku „Spojené princezny americké. Proměny postavy princezny v tvorbě Walta Disneyho a pohádka Na vlásku na pozadí marketingových strategií Disneyho korporace“ z pera Alexandra Jančíka. Autor vycházel z oblíbeného většinového názoru, podle kterého jsou Disney princezny jasným zlem marketingově umně podsouvaným malým, naivním holčičkám. V jeho textu figurovaly převážně marketingové odkazy na merchandising a propagaci princezen – například na webové stránky, které v té době (psal se rok 2012) nechával dívky kliknout na jednotlivé princezny a v rámci hry jim proměňovat šaty a módní doplňky. Princezny v textu v souladu s dnešním anti-Disney trendem snadno a bez obalu démonizoval a mě po celou dobu čtení napadalo: jak může Alexandr vědět, jak Disney princezny působí na holky, dívky, ženy? Dělal s nimi rozhovory? Ptal se generace, která na Disneym vyrůstala, jak je Disney ovlivnil? Nebylo by skvělé, říkala jsem si, kdyby někdo udělal rozhovor s holkama, pro které pohádky cíleně vznikaly a kterým se převážně pouštěly (genderování dětí a jejich zájmů, hraček, či oblečení totiž chápali rodiče dětí z generace Y jako zcela běžné a vhodné)? Následující text je tedy takovou malou reakcí na nejenom Jančíkův, ale i všechny ostatní texty, které Disney princezny opakovaně démonizují a sestavují žebříček „těch nejhorších z nejhorších.“ Mým cílem nebylo Disneyho post-mortum poplácat po rameni a říct, jak jsou všechny jeho Disney princezny skvělé, jako spíš vykreslit komplexnější obrázek za přispění odpovědí osmi českých respondentek ve věku 22-27 let (a jedné respondentky ve věku 13ti let) na předem daných 14 otázek. Samozřejmě – devět respondentek nemůže mluvit za celou generaci Y. Na druhou stranu jde o mnohem výmluvnější vzorek, než o jaký se jednalo v případě Jančíkova jednostranného marketingového sumírování, ve kterém zcela chyběl lidský – nebo spíše ženský – prvek.

A tenhle znáte? Přijde feministická princezna do hospody…

giphy.gif

Popelka, Šípková Růženka (Aurora), Mulan, Kráska (Belle), Jasmine, Pocahontas, Ariel, Sněhurka, Tiana, Moana, Merida, Elsa, Anna a Rapunzel (u nás Locika). Zkuste si cvičně seřadit Disney princezny od té nejméně feministické po tu nejvíce feministickou. Koho máte na prvním místě? A proč? Buzzfeed na první místo postavil Moanu, nejnovější přírůstek do rodiny Disney princezen; na druhé místo Mulan. Nerve.com přiřadil první místo Mulan, druhé Pocahontas. Bustle.com se na první příčce pyšní Mulan, na druhé pak Tianou. Hercampus.com má na prvním místě Mulan a na druhém Elsu z Ledového království. Seřazovat Disney princezny od té pro dívky „nejnebezpečnější“ po tu „nejvíc inspirativní a vhodnou“ je nový módní trend. Při hodnocení princezen padají slova jako „naivní,“ „objektivizace,“ „progresivní“ a „Stockholmský syndrom“ (a to jste slyšeli, jak se Kráska pravděpodobně zamilovala do Zvířete jenom proto, že si ke svému vězniteli prostě vypěstovala emoční vazbu?). Seřazování princezen po tu nejvíc „badass“ má určitě svá pro – vypadá to, že se divačky a diváci zamýšlí nad tím, co pohádky dětem vštěpují – na druhou stranu má i svá proti – dochází tak k laciné démonizaci některých princezen.* V rozhovoru s respondentkami jsem se proto neptala na to, která princezna je podle nich nejvíc feministická, jako spíš na to, jaká princezna se jim líbila a nelíbila v dětství a jakou mají rády dnes. Nezajímalo mě totiž vědomé seřazování princezen od té nejnezávislejší po tu největší domácí puťku, jako spíš zpětná reflexe divaček na působení princezen na jejich dětské já.

*když už jsme u toho, zajímalo by mě, jestli se tvůrci žebříčků Disney princezen někdy zamysleli nad tím, jak nefeministické je hodnotit jednotlivé Disney princezny a srovnávat je od té „nejhorší“ po nejlepší; co takhle nějaká ta gal pal solidarita? Popelka a Sněhurka třeba vůbec neměly jednoduchý život…

Být statečná a mít krásný vlasy

Kdybych měla sestavit žebříček nejoblíbenějších princezen respondentek v dětství, vypadal by takhle:

  1. Ariel
  2. Mulan & Pocahontas
  3. Jasmína & Sněhurka & Popelka

Ariel si vybraly hned tři respondentky, Mulan a Pocahontas dvě, princezny na třetím místě dostaly každá po jednom hlase. V dětství, překvapivě, nikoho nezajímalo, jestli Mulan zachrání Čínu a do toho (ač třeba nevědomě) bojuje proti genderové nerovnováze. Naopak body získaly princezny, které měly hezké vlasy, byly podnikavé, nebojácné, měly cool zvířecí kamarády, žily v souladu s přírodou (Pocahontas) nebo rovnou v oceánu (Ariel), byly statečné, silné, dokázaly bojovat a jít si za svým. Jedna respondentka dokonce uvedla Popelku jako svůj dětský vzor, protože i přes nepřízeň osudu vydržela, byla hodná, nezhořkla a navíc uměla jezdit na koni. A to se chuděra Popelka ve většině feministických žebříčků drží na posledním, nebo předposledním místě. Že by jako princezna nebyla až tak škodlivá? Možná je na čase přiznat si, že každý, kdo se na nějakou pohádku podívá, si z ní odnese něco jiného. Někomu se líbí Arieliny vlasy, jinému vtipný Sebastián a další se v ní vzhlédne, protože vzdoruje svému otci a jde si za svým.

Jiná, silná a odvážná

Ať už si v dětství respondentky oblíbily jakoukoliv princeznu, v mladé dospělosti s největší pravděpodobností svou volbu upravily a přehodnotily. Buď uvedly princeznu z nového filmu, která více odpovídala jejich současnému hodnotovému žebříčku, nebo pozměnily důvody, kvůli kterým se jim princezna líbí. Tak se žebříček oblíbených princezen proměnil do téhle, docela jednoduché, podoby:

  1. Ariel, Mulan, Pocahontas, Locika, Merida (všechny získaly po dvou bodech)

U Ariel už nepanují jako kritérium oblíbenosti hezké vlasy a prostředí, ve kterém žije,  jako spíš odvaha, akční povaha a to, že je jiná. Merida, stejně jako Ariel, posbírala body za odvahu, akční povahu a jinakost, nadto zaujala radostí ze života a neskrývanou svobodou. Mulan je statečná a silná, Pocahontas divoká, silná a odvážná. Locika se vzepře rodině a jde si za svým, je samostatná, všechno si zařídí sama nebo s pomocí kamarádů a má komplexní povahu. Princezny už nejsou nazírány dětskou optikou (vzhled/prostředí/kamarádi), jsou hodnoceny a chápány jako postavy, ke kterým je možné se povahově vztahovat. V souladu s generačními predispozicemi (generace … zažila přerod Disney princezen z princezny čekající na princův polibek v princeznu s pánvičkou v ruce a chameleonem na rameni) se respondentky obrátily spíš na nové princezny a hledaly v nich rysy silné ženské postavy (o paradoxu definice silné ženské postavy někdy příště); takové, kterou mohou za něco v první řadě obdivovat, spíš než takové, na které nejrpve nachází něco k závisti (vzhled/vlasy), a až pak k obdivu (odvaha/síla).

Nudné princezny, špatné princezny

V otázce na neoblíbenou dětskou princeznu s velkou převahou zvítězily Sněhurka, Popelka, jednou se pak objevila Ariel a Pocahontas. Respondentky měly za úkol si vzpomenout, jak na ně neoblíbené princezny působily v dětství; co jim na nich vadilo. Z odpovědí pak vyplynulo, že Sněhurka se jim nelíbila nikoliv proto, že je skrz naskrz odporně antifeministická (jak si vůbec může dovolit uklízetvařit pro bandu trpaslíků?), ale proto, že jim prostě byla nesympatická, byla nudná a naivní; Růženka nebyla ničím zajímavá a Ariel opustila rodinu kvůli naprosto cizímu muži. Respondentkám v dětství nezáleželo na barvě pleti (Mulan) nebo na tom, jak moc domácká se princezna jevila (Sněhurka, Popelka), jako spíš na tom, jak princezny působily a jak se chovaly. Protože žádné dítě se nenarodí jako feminista/feministka s termíny jako objektivizace či feminizace chudoby vyrytými do šedé kůry mozkové, nevnímaly respondentky starostlivou Sněhurku, uzurpovanou Popelku nebo vysvobozenou Šípkovou Růženku jako výlučnou reprezentaci žen s cílem naučit dívky a chlapce, jak se má správná žena chovat ve společnosti a v rodině. Nechápaly reprezentaci princezen ani jako negativní (který by jim vštěpoval hodnoty, jaké se jim příčí), ani jako pozitivní (předkládající jim obraz ženství, kterého by se měly snažit dosáhnout). Namísto hodnocení princezen ve vztahu k princi (jinému pohlaví)/společnosti (heteronormativní) u princezen jednoduše detekovaly, že jim oproti pozdější Ariel nebo Mulan prostě jen něco chybí. Co, to lépe pochopily a definovaly až s věkem.

Oblíbený Disney film? A musí v něm být princezna?

Když jsem se ptala na oblíbený Disney film, záměrně jsem řekla, že může a nemusí být s princeznou v hlavní roli. Chtěla jsem totiž vidět, nakolik budou filmy s princeznami figurovat v odpovědi. Respondentky jako oblíbené dětské filmy uváděly mimo jiné Petra Pana (2x), 101 dalmatinů, Lvího krále, Dumba (2x), Aristokočky, Alenku v říši divů, Herkula… ale i Sněhurku, Popelku, Mulan, Malou mořskou vílu, či Pocahontas. I když se princeznovské pohádky v oblíbených objevovaly také, byly spíš druhé v pořadí, protože 101 dalmatinů mělo přece Cruellu De Vil (off topic: můj obrovský sen je se za Cruellu jednou převléct na maškarní ples) a Lví král Timona a Pumbu! Jak je vidět, holky nebyly posedlé jen princeznami a uměly ocenit i dobrou záporačku nebo vtipnou zvířecí dvojici. Ze současných oblíbených Disney snímků potom žebříčku vévodilo Ledové království (3x), Na vlásku (3x), Brave (2x), Inside out (2x), Princezna a žabák, Moana a Zootopia. Tady už princezny převládají – proč? Protože jsou jiné než ty staré princezny.

Princezna nemusí být křehká

giphy (2).gif

V otázce na rozdíly mezi starší Disney tvorbou (např. Popelka, Sněhurka) a novější (např. Moana, Na vlásku) se respondentky měly za úkol zaměřit jak na snímky jako celek, tak na postavy princezen. Chtěla jsem vědět, co považují za největší rozdíly a jestli je vnímají pozitivně či negativně. Převážná většina odpovědí se točila kolem akčnějšího děje (který je ovšem odrazem dnešního tempa a doby, ve které děti často pomalé tempo nejsou ochotné konzumovat) a aktivnějších postav; „Ty předchozí [princezny] se nechávaly tak nějak víc zachraňovat princem, dnešní jsou samy aktivnější“ (Hedvičin Pařátek, 27). Podle Duka (26) pak akčnější povaha byla princeznám vlastní už od začátku: „Myslím, že kromě Sněhurky a Růženky byly ženské postavy akční i tehdy. Princezny nečekaly jen na prince, byly samy sebou, vyhledávaly vlastní dobrodružství a bojovaly za své ideje. Tento vzor drží Disney stále a ještě důrazněji.“ Důležité hledisko, které bylo zdůrazněné několikrát, je ustupující pasivita princezen – princezny „něco dělají a nečekají, až je někdo zachrání“ (Drátěnka, 24). Dnešní princezny respondentky také označily za komplexnější, lépe vykreslené, či celistvé; zdůraznily a pochválily, že princezny zažívají negativní i pozitivní emoce, nejsou křehké a jsou vtipnější. Filmy jako takové se podle nich snaží o přesah a nezobrazují už jen romantickou lásku, viz. například Ledové království, kde romantická láska ustoupí lásce sesterské.

Chtěla jsem si česat vlasy vidličkou

giphy (1).gif„Ano, po Ariel jsem chtěla mít krásné červené vlasy a česat si vlasy vidličkou. A zažívat dobrodružství. A být princezna. Hlavně ta princezna. S velkýma šatama.“ (Kris, 24)

Rok 2016 byl obzvlášť úrodným, co se negativních reakcí na Disney princezny a jejich působení na děti týče. V článku nazvaném 9 škodlivých stereotypů, kterým nás naše oblíbené Disney filmy naučily se mimo jiné zmiňuje, že Ariel učí malé divačky a diváky, že nesmí být sami sebou, pokud chtějí, aby se do nich jejich idol/ka zamiloval/a; Sněhurka je zas učí, že muži (představovaní trpaslíci) se o sebe neumějí postarat a potřebují k sobě ženu a že bílá pleť a útlý pas jsou tím, co tvoří ženu krásnou. Studie publikovaná toho samého roku v Child Development dala také vzniknout množství článků zabývajících se útlým pasem princezen a genderováním, které s sebou sledování filmů a hraní s princeznovskými hračkami u předškolních dětí přináší. Článek na webu Birmingham Young University přináší jednotlivé poznatky ze studie v kondenzované formě a mimo jiné uvádí, že hraní s princeznami a na princezny utvrzuje děti v ženském genderovém stereotypu. Holky, které si hrají na princezny, mají tendence nevěřit si v mužsky genderovaných předmětech ve škole (matematika, fyzika, tělocvik), případně se vyhýbají zážitkům, které nejsou kódovány jako genderově ženské. „Kultura princezen“ na druhou stranu působí pozitivně na chlapce, funguje totiž jako protipól hypermaskulinního mužského vzoru. Profesorka Sarah M. Coyne, autoka studie, potom uvádí, že princezny jako takové nejsou pro děti špatné, nebo nevhodné, že je pouze potřeba, aby rodiče o Disney princeznách a Disney kultuře s dětmi mluvili a dokázali jim vysvětlit, jak Disney pracuje se stereotypy.

Pustím ti pohádku, ale předtím něco o feminismu

V dnešní době, kdy princezny dostávají na frak (spousta článků má tendence studii Coyneové zjednodušovat a princezny démonizovat; feministické články Disney princeznám taky body nepřidávají), mě zajímalo, jestli podle respondentek Disney princezny jsou dobrým vzorem pro malá děvčata/malé chlapce. Sedmkrát padlo spíše ano, dvakrát nejsem si jistá. Respondentky se pokusily definovat, jak je princezny v dětství (pravděpodobně) ovlivnily a jestli je vhodné princeznovské pohádky pouštět malým dětem. Měly se vcítit do role budoucího rodiče a říct, zda by svým dětem princeznovskou pohádku pustily. Dvě respondentky, nezávisle na studii Coyne, prohlásily, že by dané filmy doplnily výkladem či diskuzí, aby si děti z filmu odnesly to podstatné. Jenom jedna respondentka prohlásila, že Disney filmy jsou pro děti naprosto bezproblémové, jedna respondentka poukázala na to, že by dětem pouštěla celou škálu pohádek pro kluky i pro holky a nechala by je vybrat si své oblíbené.

1495628532.gif

Růže (22) se rozčilovala ve své odpovědi nad „hledání(m) naprosté gendrové korektnosti ve smyslu hledání chyb v tom, že Sněhurku zachránil princ a znamená to, že ona je neschopná a vždy ženu musí zachránit chlap.“ Jako malá prý nevnímala, že by ji princezny, „vždy drobné, hubené, dlouhovlasé, bez akné, bez exkzému, bez vady řeči,“ nějak ovlivnily a dnešní „depky z toho, že nemá hezkou pleť, není hubená a není dost dobrá“ připisuje spíš reklamě a modelkám. Kris (24) na otázku „Jsou princezny dobrým vzorem?“ odpověděla „Jak v čem. Určitě by to neměl být jediný vzor pro děti.“ Přiznala se, že kdyby dětem pouštěla Disney pohádky, určitě by k nim připojila výklad o feminismu. Drátěnka (24) si nebyla jistá tím, jestli jsou Disney princezny tím nejlepším vzorem, vadí jí všudypřítomný merchandising cílený na děti, pohádky s princeznami by dětem pouštěla, „ale hodně by se s ní dcerou] o tom snažila mluvit, zajímalo by ji, jak to vnímá a nechtěla by, aby Disney princezny vnímala jako nějaký vzor, jehož musí dosáhnout.“ Hedvičin Pařátek (27) řekla, že se podle ní princezny jako vzor zlepšují, jako příklad uvedla hranou Krásku, „Třeba teď nejnověji Belle z Krásky a zvířete je jiná – čte, baví ji věda a přitom je i krásná. To podle mě boří stereotyp, že hezké holky nemůžou být chytré. Takže asi jo, jsou dobrý vzorem, ale pořád je prostor pro zlepšení.“ Dodala, že by nebylo od věci, kdyby Disney zobrazil například i handicapovanou princeznu, co by i přes překážky dokázala velké věci. Haily (22) vidí princezny jako pozitivní vzor: „Chtěla jsem být třeba jako Belle, co se týče knížek. Na Auroře jsem milovala scénu v lese, kdy tančí bosky, Jasmína pro mě byla ideál toho být „cool“ a „exotická,“ na chvíli jsem zatoužila po nějakém bojovém umění po Mulan atd. Celkově Disney jako franchise podle mě předává ty správné hodnoty a inspiruje děti.“ Duke (26) na Disney princeznách neshledala nic špatného. Nielian (25) se přiklonila k tomu, že jsou princezny pozitivní vzor, ale že „se u nich nesmí [člověk] zaseknout. Člověk by se podle mě měl seznámit s pohádkami, mýty, dobrodružnými píběhy, náboženstvím i vědou, aby si mohl svobodně vybrat.“

Gay království

V poslední části dotazníku jsem se zaměřila na fenomén Ledového království trochu jinak. Zajímalo mě, zda respondentky slyšely o teorii, podle které píseň „Let It Go“ symbolizovala Elsin coming out. Zajímalo mě taky, jestli v souvislosti s danou teorií slyšely o výzvě „give Elsa a girlfriend,“ ve které fanoušci požadovali, aby ve druhém dílu Ledového království Elsa namísto prince dostala za ženu princeznu. Chtěla jsem zjistit, zda respondentky o dané teorii a výzvě slyšely, jak na ni reagovaly (pokud o ní věděly), případně, jak na ni budou reagovat nyní (jak čte heterosexuální publikum pro homosexuály jasně homosexualizovaný text).

Kris (24) o teorii slyšela, ale „z té scény jí to tak určitě nepřipadalo.“ Kytka (13) o teorii neslyšela, ale označila ji za „dobrý nápad.“ Drátěnka (24) k teorii řekla: „To jsem zachytila, ale takhle jsem si tu písničku na první poslech určitě neinterpretovala, i když by bylo fajn, kdyby v dalším díle tu přítelkyni měla.“ Hedvičin Pařátek (27) se o teorii rozepsala dopodrobna: „Slyšela, ale nespojila jsem si to s tou písní. Mě přišel nejvíc gay moment, kdy se setkala se svojí sestrou. Ale jinak celkově lze Elsu chápat jako gay postavu. Její moc je něco nového čeho se lidé bojí, rodiče se bojí reakcí a tak ji raději zavřou před světem. Elsa z toho má depky… Stejně jako u gay lidí – většinová společnost se jich bojí, tak je zaclosetují a oni se potom utápí doma a izolují od ostatních. Elsa na konci ukáže se nikdo její síly nemusí bát – stejně jako se nikdo nemusí bát gayů, prostě se to nepřenáší.“ Haily (22) k teorii dodala: „Neslyšela jsem o tom, písničku jsem pochopila jako odpoutání se od tlaku toho být královnou, skrývat své schopnosti a nebýt sama sebou. Nemyslím si, že je ale špatné v tom hledat coming out, to je přece kouzlo Disney – každý to můžeme vnímat trochu jinak, ale to poselství bude prostě stále dobré – věř si, dokážeš to, buď sama sebou. Navíc tohle také není poprvé, když uvážím, že Mulan a její píseň „Reflection“ byla oblíbená mezi transgender komunitou jako takové skvělé vyjádření pocitů.“ Duke (26) píseň Elsy chápala tak, že „[Elsa] zapomene na svůj strach a bude sama sebou obecně.“ Nielian (25) o teorii slyšela několikrát, ale samotnou ji nenapadla. Dodává: „Vlastně proč ne, musí to být podobné. Je nesmírně těžké tajit a potlačovat to, co už stejně víme.“

Kdo si myslí, že tlustá černá bisexuální ženská je zlo, bude si myslet, že tlustá černá bisexuální Popelka je zlo (a naopak). (Růže, 22)

who-am-I-to-judge-him-02

Jose Rodolfo Loaiza (výstava Profanity Pop)

V návaznosti na otázku o Ledovém království jsem cíleně zařadila otázku, která se ptala, zda jsou podle respondentek princezny dostatečně rozmanité. Chtěla jsem vědět, nakolik se budou (zvlášť po otázce zaměřené na queer teorii u Ledového království) respondentky zabývat právě zobrazováním queer princezen a nakolik je bude zajímat reprezentace jiných etnik, postavy, či jinak tělesně schopných princezen. V souladu se současným trendem se respondentky zaobíraly především ožehavou otázkou zobrazování queer postav. Reakce na reprezentaci odlišné sexuality byly váhavé. Růže (22) například napsala, že by sice „ocenila, kdyby pohádky byly plné normálních holek všech sexuálních orientací,“ ale že se bojí, aby to nevedlo k odmítnutí ze strany lidí, kteří už jsou „i tak zabednění.“ Kytka (13) byla v reakci na zobrazování odlišné sexuality u Disney pohádek pohotová: „Rozhodně. Jinak se děti budou stále ušklíbat, když uvidí dva chlapi, co se drží za ruce.“ Drátěnka (24) doufá, že Disney v budoucnu upustí od stereotypních vzhledů i scénářů: „Podle mě je důležité, aby děti už od toho věku, kdy začínají sledovat pohádky a nějak je chápou, viděly, že svět není jen plný hubených pasivních dívenek, čekajících, až je zachrání svalnatý princ, aby prostě viděli, že neexistuje jen nějaká stereotypní binarita, vlastně i co se sexuality týče.“ Hedvičin Pařátek (27) by ocenil princezny rozmanité co „do tvarů a etnika,“ taky by se podle ní „hodila nějaká ta gay princezna a koneckonců i princ.“ Haily (22) se k zobrazování odlišé sexuality staví nerozhodně; říká, že „děti prostě sexualitu nevnímají“ a že „společnost je sexualitou a vztahy šíleně posedlá.“ Uznává, že „je důležité, aby lgbt+ věci byly do dětských filmů zakomponované,“ ale bojí se způsobu, jakým budou do filmu dosazeny. Pohádka by podle ní neměla být o tom, jak se někdo cítí jiný, protože by na děti mohla mít negativní efekt – paradoxně by je podle Haily naučila, že „vůči jiné rase/sexualitě je společenskou normou mít předsudky.“ Není ale schopná navrhnout řešení a sama se zamýšlí nad tím, zda dětem předložit „krutou realitu“ (ve které existuje rasová a jiná diskriminace), či realitu fabrikovat a odlišnou rasu/sexualitu ukázat jako něco běžného. Duke (26) rozmanitost etnika u princezen vnímá od začátku Dsney tvorby a jako příklad cituje Moanu, Pocahontas, Jasmínu, Ariel, či Mulan a dodává, že pokud se do budoucna objeví i princezny jiné sexuální orientace, „určitě to vzbudí humbuk, ale bude to jedině dobře a zase o krok dál.“ Nielian (25) by hlavně uvítala rozmanitý vzhled princezen, se kterými se „jakožto žena s výškou přes 180 cm a výrazných ženských tvarů“ nemohla nikdy identifikovat.

Disney princezny budoucnosti

Barbie panenky už mají své nové alternativy: různá etnika, různé výšky, různé typy postav, vlasů. U Disney pohádek to pravděpodobně bude trvat o něco déle – především, co se sexuality týče. Žádné velké hollywoodské studio nevypustí do světa animovaný film, který by neměl sledovanost, ba co hůř, přinesl by bouři nevole od rodičů, kteří se bojí o zdravý psychický vývoj svých ratolestí. Moana i Merida udělaly krok vpřed; nejde o křehké princezny s útloučkým pasem, v dokonalých šatech s krinolínou. Nepadají bezhlavě do náruče princům, jsou odvážné a chytré. Vzhledem i chováním jsou jinde než Ariel nebo Popelka a divačky i diváci to umí ocenit. Není třeba se bát říct, že se u princezen blýská na lepší časy a že děti současné generace neustrnou v představě princezny, která vybírá nejkrásnější boty do barvy k šatům. Princezny dnešní doby totiž umí s lukem a šípem, nebojí se vyplout na moře, pánvičkou zmlátit nepřítele, dát princi košem a zaměřit se raději na dobré vztahy v rodině nebo sebelásku. Respondentky, které mi odpovídaly na dotazníky, zdá se tohle všechno chápou a berou opatrně za své. Určitá pochybnost o vzoru, jakým princezny mohou být, ale stále zůstává, a to je dobře. Rodiče, kteří pochybují, totiž dokáží v dětech probudit touhu vidět za konzumovaný obsah, rozumět i tomu, co se píše mezi řádky.

Reklamy

2 thoughts on “Ty předchozí se nechávaly tak nějak víc zachránit princem – Disney princezny a ženské publikum

  1. Je hrozně zajímavé, jak je módní se vymezovat proti pohádkám a Disneymu všeobecně. Trochu si myslím, že současná feministická vlna zase hledá na princeznách to dobré, než je házet jen do jednoho pytle jako ty zachraňované.
    Ostatně, jejich nejhlavnější poselství přeci odjakživa bylo, že laskavost, odvaha a láska jsou to hlavní, no ne?
    Mě v dětství Disney minul, pamatuju si jen Ariel z kina, kterou jsem pak milovala (měla jsem Aquila batůžek s ní). A určitě to nebylo kvůli ní jako postavě. Hrozně se mi taky líbila nedisneyovská Anastasia (tam jsem milovala ten carský původ).
    Nicméně ve svých nácti, kdy jsem vše poctivě dokoukala (kromě Tarzana, Lvího krále atd), jsem si oblíbila Belle. Kráska a zvíře všeobecně a v téměř jakékoli podobě patří mezi moje oblíbené příběhy – protože jde vždy o to, co je za tou vizáží.
    To, že se setkáváme s různorodějšími princeznami je jen a jen dobře. Merida se mi moc líbila (ostatně, love interest nikde, jde o příběh matky a dcery), nebo Herculova Megara. Moanu jsem ještě nestihla a co si pamatuju, Ledové království mě naprosto minulo. Nemůžu mu ale upřít, že v jistém smyslu bylo průlomové (sesterská láska).
    Dočkat se LGBT+ princezen by bylo fajn, ale zatím to moc nevidím. V tomhle je ještě Amerika i Disney příliš konzervativní. Vždyť co se nadělalo ohledně toho jednoho či dvou momentů v hrané Krásce (a tam se Joshi Gadovi nelze divit, Evans si Gastona naprosto užívá).
    Ani Marvel není schopný svoje kanonicky LGBT postavy vyoutovat (viz Valkyrie v Thorovi) a to je to prosím zaměřeno na dospělé. K pohádkám máme tedy ještě daleko.
    Díky za zajímavé téma!

    • Né, ty sis smazala blog! :(
      Děkuju za komentář, vždycky se na ně těším (a těšívala jsem se i na články!). Píšu sice se zpožděním, ale přečetla jsem si ho hned, jak jsi napsala :)

Chlupni k tomu něco!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s