4

Knihy v Kanadě / I.

Pokud by mě snad někdo hledal na staré adrese, nedohledá se – jsem v Kanadě. Trávím tady léto, budu tady trávit podzim, zimu, jaro a zřejmě i kus léta. Bydlím v miniaturním městečku přímo v srdci Skalnatých hor (Rockies). Máme tady všechno: hory, grizzly, bobry, losy, soby i jezera. A taky tady samozřejmě jsou knihy. Knihy totiž najdete všude. A protože jsem knihomilná, rozhodla jsem se namísto článku o Kanadě napsat článek o knihách z Kanady. Jinými slovy – co že to tady čtu a proč.

Kanada v létě je krásná, ale bohužel pro mě je to v práci tak busy, že nemám moc čas si té hezké, letní Kanady užívat (na druhou stranu jsem díky tomu ještě nemusela naživo potkat grizzlyho, což se vyplatí). Ani na to čtení není tolik času. Ale když už se čas najde, čtu knihy od ženských autorek. Proč? Na mezinárodní den žen jsem se letos rozhodla pootáčet ve své knihovně všechny knihy napsané muži hřbety dovnitř tak, aby nebylo vidět jméno. Zůstat měly jen ženské autorky. Pohled na mou knihovnu byl po tomto zásahu naprosto žalostný: 90% mých knih totiž napsali muži. Stála jsem tak před svou knihovnou a bylo mi z toho doslova úzko – na světě je přece tolik perfektních, úžasných, dechberoucích knih napsaných ženami! Jenomže v sylabu literatury ve škole (ať už studujete jakoukoliv literaturu) většina titulů (a slávy) stále ještě patří jen a pouze mužům. Ženy se většinou krčí na okraji, zastoupené jedním, dvěma zvučnými jmény (Božena Němcová, Jane Austen, Toni Morrison… mám pokračovat?). A tak jsem si řekla, že když už jsem konečně dostudovala (yay!) a můj literární vkus neurčuje cár papíru s nápisem „povinná literatura,“ který sestavili – světě, div se! – muži, je na čase začít číst ženské autorky. Mým životem proto na celý rok bude hýbat hashtag #womenwritersonly, protože když jsem vydržela devatenáct let číst předepsané mužské autory, zaslouží si ženské autorky, abych jim obětovala minimálně rok svého života.

LAUREN GRAHAM: TALKING AS FAST AS I CAN

talkingfast800

První kniha, kterou jsem slavnostně zakoupila v antikvariátu (úplně novou), za dva dolary, byl memoár mé oblíbené herečky z Gilmorových děvčat, a tedy něco, na co jsem si brousila zuby od té doby, kdy se Lauren nechala slyšet, že knihu chystá. Přiznám se: měla jsem z Laureniného memoáru trochu obavy. Co když to bude stejně suchopárné a sebe-oslavné jako memoár Seana Astina o natáčení Pána Prstenů (mimochodem: vážně zlý a nudný, neskutečně nudný zápisník, ve kterém se Sean hlavně plácá po rameni, jak tu roli Sama Křepelky zvládl na jedničku)? Nebylo. Právě naopak – Laureniny vzpomínky jsou neskutečně čtivé. Píše zábavně a trhle, prostě tak, jak se i chová (ona k té Lorelai totiž nemá příliš daleko, obsadili ji dost typově). Paradoxně mnohem zábavnější než vzpomínky na natáčení Gilmorových děvčat je ta část memoáru, ve které Lauren popisuje svou kariéru až do onoho osudového zlomu. Své vzpomínky a zážitky prokládá citlivě podanými, feministickými poznámkami – nevyhýbá se oblíbené otázce po hollywoodských dietách (speciálně pro knihu nakreslila krásný diagram, který vám diety podrobně popíše a vysvětlí), otázce stárnutí u ženských hereček, nebo třeba tomu, jaké to je, když vás jako herečku podezírají z toho, že jste si na napsání svého románu najali ghostwritera. A samozřejmě – pokud jste, stejně jako já, závislí na Gilmorkách, vzpomínky z natáčení jak původního seriálu, tak netflixovského pokračování vás minimálně potěší, ne-li nadchnou.

SARAH WATERS: THE PAYING GUESTS

paying guests800

Ano, The Paying Guests je lesbický erotický román. Ne, nekoupila jsem ho v Kanadě. Paradoxně jsem na něj, stejně jako na Vonnegutovu knihu Breakfast of Champions, narazila v Levných knihách. Ano, zázraky se dějí – občas v Levných knihách potkáte i kvalitní literaturu. A pak je zas na pár měsíců ticho. Román od Sarah Watersové jsem si chtěla přečíst od té doby, co jsem zhlédla filmovou adaptaci jejího (po Tipping the Velvet) asi nejznámějšího díla Fingersmith. Film mi naprosto učaroval – nejenže lesbický sex v něm nebyl zobrazený jako pěst na oko, ale jako bonus byl feministický par excellence (a měl bezvadné tempo a skvěle si hrál s žánry a příběhovou linií, to pro ty, kdo nikdy neměli tu čest s korejským filmařem Park Chan-wookem). „Draze platící hosté“ se mnou tedy do Kanady přicestovali až z Česka a ačkoliv rozjezd byl při čtení pomalejší, po čtyřiceti stranách jsem od knihy nemohla odtrhnout oči. Historické romány obvykle nečtu (moje snaha skončila u Ivanhoe, ve kterém se autor na pěti stranách rozepisuje o oblečení těch kterých panošů), takže jsem si vlastně nebyla jistá, jestli se knihou vůbec prokoušu. Watersová ale ví, jak čtenáře (čtenářky?) udržet na špičkách po celou dobu čtení (dech začal knize docházet až někde v poslední čtvrtině). Podobně jako ve filmové adaptaci Komorná Park Chan-wooka i v románu The Paying Guests narazíte na silné ženské hrdinky (ano, zní to jako klišé, ale je to tak), které si jdou za svým a bojují s předsudky a strnulostí zpátečnického, heteronormativního okolí. Navrch přihoďte sexy erotiku, prostředí Británie po první světové válce a thrillerovou zápletku a quality lesbian literature je na světě. A že těch kvalitních lesbických románů je po čertech málo.